Muž a domácí práce?

Jak na to, aby přidal ruku k dílu!

Tenhle článek není pro každého, můžu vám však říct, jak to máme doma s úklidem a chodem domácnosti my. Jak jsem přišla na to, co funguje a nebyla jsem otrokem v domácnosti a jak to udělat, aby přidal ruku k dílu. Bez násilí, hádek a velké frustrace.

Možná začnu tím, že nám je 40+ takže už jsme trochu uvědomělejší :) Nemáme děti, máme dva psy. Takže pokud máte děti, můžete se inspirovat a zkusit to aplikovat i na děti. Na psy tohle neplatí.

V první řadě pozor!

V první řadě třeba říct, že domov sdílíte a žijete tam oba dva. Tudíž on to nedělá pro tebe, ale pro sebe, pro váš vztah a spokojený společný život. Jestli mu tohle ještě nedošlo, tak mu to řekni.

Kdo potřebuje mít uklizeno a proč?

Začala bych u sebe, ženo. Je několik věcí, které si můžeš prozkoumat a uvědomit. Třeba to, jak moc náročná na úklid jsi a proč? Jsi jedna z těch, co musí mít uklizeno, uvařeno, vše hotovo… než můžeš relaxovat? Já to tak měla. Byl to pozůstatek z dětství či dospívání, kdy mi veleli rodiče (autorita)… a dokud jsem neudělala své povinnosti, neměla jsem klid. Nebo spíš jsem měla strach, že dostanu vynadáno nebo nějaký zákaz. Zeptej se sama sebe, kdo potřebuje mít vše hotovo a proč? Ty si to můžeš nastavit jak to tobě nyní vyhovuje. Já si teď razím názor: nejdřív zábava, potom práce.

Je za tím často nezdravá sebehodnota

Další věc, my ženy často nevědomě přisuzujeme svoji sebe-hodnotu tomu, jak dobré jsme partnerky, milenky, kuchařky… Jenže naše hodnota není vyjádřena (podmíněna) výkonem. Je spousta žen, které mají bohužel nízké mínění o své hodnotě a tak by se přetrhly v kuchyni, posteli či jinak. Ze strachu, že když to nebudou dělat, tak nebudou pro partnera dost a on je opustí pro jinou.

Hmmm, a přesto často slyším ženy říkat “udělala jsem pro něj vše a on si toho nevážil, našel si jinou.”

Chci vs musím

Skvělý nástroj, který můžeš praktikovat, je obyčejná otázka: co chci teď dělat? Počkej si na odpověď.
Když si unavená, sedni si, lehni si, odpočiň si. Je to tvoje potřeba a tu je třeba si zabezpečit. Chce se ti umýt nádobí? Jdi ho umít. Ptej se sama sebe, na co máš teď chuť? Co teď potřebuješ? A pamatuj to taky partnerovi říct: “jsem teď unavená, jdu si na chvilku odpočinout.” Když to neví, tak to neví! A třeba tě překvapí a nádobí umyje. Pozoruj v sobě jestli se ti chce nebo jestli z nějakého vnitřního důvodu musíš. Kdo to po tobě v tu chvíli žádá?

Pozor taky na své OCD (obsedantně kompulzivní poruchy), je to takový ten začarovaný kruh, kdy úzkostlivě uklízíš, třikrát všechno leštíš nebo se přehnaně bojíš se bacilů… Po depresi je to druhé nejčastější psychiatrické onemocnění. Dá se léčit. Netrap se s tím a netrap okolí.

Rozdílené potřeby a role

Ty a tvůj partner jste dvě samostatné jednotky, každý s jinými potřebami a také jinou výchovou a rolí.
Možná vyrostl v trochu typickém “mama hotelu”, kde pro něj matka, případně sestry, vše udělaly. A tak převzal postoj takový, že partnerka je matka – pečovatelka. A proč by chtěl jinak, že? Mně by se to taky líbilo. Jeho rodiče však zapomněli na důležitou věc. Jejich zodpovědností bylo vychovat samostatného a za své zodpovědného syna. Partner není tvoje malé dítě nebo projekt, o který je třeba se starat. Pravděpodobně do práce chodíte oba, takže se o druhou šichtu doma taky podělte.

V druhé řadě taky pochop, že můžete mít rozdílné potřeby. Ty možná potřebuješ mít uklizeno, on však ne. Kdyby potřeboval mít umyté nádobí než si sedne k televizi, tak ho umyje. Kdyby potřeboval mít srovnané oblečení nebo špinavé prádlo v koši, tak ho tam dá. Ale chápu, že chceš mít doma aspoň trochu pořádek a tak si to s ním chceš nějak vyjednat. Snad se k tomu dostaneme, jak na to…

Musí? Nechce!

Možná je ten typ, co má problém s autoritou. Když mu někdo něco přikazuje, tak proti tomu hned zbrojí. Na just se mu nechce a neudělá to. Jako malé dítě. Jak to udělat, aby se mu chtělo, ale nemusel?

Jak si to vyjednat a rozdělit?

S vyjednáváním bych začala na neutrálním poli a ve chvíli, kdy nejsi v ráži. Tzn. když jsi emočně v klidu a pohodě. Rozhodně ne ve chvíli, kdy zuříš, že zas nechal ponožky a trenky na zemi v koupelně. Nebo když si unavená přišla z práce a doma je bordel.

Můžeš téma nadhodit, když jste třeba někde venku. Zkus to takhle:

• Popiš svoje pocity a emoce.

• Stěžuj si na situaci, ne na něj, jako na člověka.

• Popiš dopady
  
• Sdílej svá přání či požadavek

“Jsem v poslední době unavená, je to ho na mě moc. V práci mám frmol a doma mám druhou šichtu, uklidit, uvařit, vyžehlit…. Jsem z toho podrážděná a pak křičím i na tebe. Když všechno udělám, nemám už energii s tebou ani mluvit, natož něco jiného… Přála bych si / potřebovala bych, abys…”

V žádném případě nekritizuj jeho, jako osobu. Poznámky typu “jsi línej jako veš”, “jsem ti ukradená”, “jsi sobec” atp. k ničemu nepomůžou. Naopak je třeba chválit ho i za maličkosti. A specificky, např. “to je skvělý, že si vyndal nákup do ledničky, to mi moc pomohlo.”

Co zafungovalo celkem dobře u nás

Zkoušela jsem rozdělit domácí povinnosti tak, že jsem je sepsala na papír a nechala jsem ho si vybrat. To moc dobře nezafungovalo, ale mohla jsem tomu dát víc šancí a připomínat to. Zkus to a uvidíš.

Co zafungovalo celkem dobře je “seznam neviditelných úkolů” vyvěšený na ledničce (viz foto).
Na tenhle seznam jsem zapsala věci jako: zalévání květin, venčení psů, praní psích pelíšků, nákup soli do filtru na vodu, odvoz recyklace, čištění myčky, přesazování květin, zahradničení, zajišťování pojištění, placení složenek, odvoz auta do servisu, výměna gum atd….

Na levé straně mám položky, které dělám já. Na pravé, které dělá on. Možná si uvědomíš, že toho dělá docela dost. A možná si on uvědomí, co všechno máš na starosti ty. U nás tohle zafungovalo a některé položky si převzal! Každopádně si uvědomil, co všechno je třeba, aby se v domácnosti událo a že je toho na jednoho člověka moc.

Udělej si život jednodušší

Rozhodně tu nejsme na světě proto, abysme to měli složité a komplikované. Pomož si a usnadni si, kde můžeš. V rámci možností zvaž najmout uklízečku. Já si uklízečku platila i když jsem žila sama ještě v Londýně. O víkendu jsem měla lepší věci na práci než uklízet. A jak jsme se přestěhovali do Čech, tak jsem uklízečku našla během prvních měsíců tady. A to žijeme na vesnici o sto obyvatelých. Naše paní uklízečka je z vesnice, je šikovná a svědomitá a ty peníze za to stojí. Chodí dvakrát do měsíce, za čtyři hodiny uklidí odzhora dolů a je to paráda. Radši si zaplatím paní na úklid a nekoupím si blbosti nebo věci, co nepotřebuji. Třeba moje mamka tvrdí, že nemá peníze na to, aby platila druhým, ale například kouří a to jí stojí přes dva tisíce měsíčně. Je to otázka priorit.

Co rozhodně nedělám

Dělám toho v domácnosti víc než můj partner, řekla bych. On zase pracuje delší hodiny a vydělává víc peněz, tak jsem to tak trochu smázla. Rozhodně mu ale třeba nežehlím. Vyprané věci mu buď nechám na hromádce a on si je někdy uklidí. Když je neuklidí, tak tam zůstanou, to se holt nedá nic dělat. Někdy mu je uklidím já, když chci. Nesekám trávu, to mi přijde pro ženu fyzicky moc náročné. A vůbec, cokoliv, co je váhově těžší nebo náročné, jsem se naučila delegovat jemu.

Nekecám mu do vaření a chválím ho a světe div se, sám navrhl, že se budeme ve vaření po týdnu střídat. To mi velice vyhovuje :) Našla jsem též víc trpělivosti a schovívavosti a nechám ho jít se mnou na nákupy. Dřív mi to vadilo, protože já přece nakoupím rychleji a efektivněji než on (s ním)… jenže když chci, aby v domácnosti pomáhal, musím najít trpělivost a schovívavost.

Good luck

Hodně štěstí, ženo. Frustrace a hádky kvůli domácím pracím jsou časté a tak je na čase si role rozdělit a nějak si to vykomunikovat. Jestli je to u vás boj a potřebuješ nutně změnu, spoj se se mnou a vymyslíme plán a kroky k tomu, aby se to zlepšilo. Nervy a život máš jen jeden, pojď si ho zjednodušit a zpříjemnit.

Petra Slade
Koučka a průvodkyně vztahy a životem

P.S. Můžete mi koupit kávu, pokud se vám moje práce a podpora líbí. Tudy na kávu …